Nutná obrana a krajní nouze

Jak se bránit a kam až můžeme zajít při své sebeobraně, anebo obraně bližních či majetku?
Nutná obrana může být posuzována jako trestný čin „čin jinak trestný“, záleží však na okolnostech a způsobu obrany a také dalších aspektech. Nutná obrana musí odvracet přímo hrozící útok, nebo také trvající útok na zájmovou osobu, nebo majetek, či bližního, prostě na zájem, na který se vztahuje zákon o nutné obraně a krajní nouzi. Jakmile jsou tyto aspekty dodrženy, nejedná se o trestný čin a samozřejmě dále musí být nutná obrana přiměřená útoku, což již svým názvem jasně napovídá „nutná obrana“ tedy jen se bránit tolik, kolik je třeba a kolik je nutné. Velmi často je právě chybováno při nutné obraně při odvracení útoku, kdy velmi často bývá nutná obrana kvalifikována jako trestný čin ublížení na zdraví, jelikož se už nejednalo o nutnou obranu, ale bránící se osoba odvracela nebezpečí neadekvátně útoku, nebo útok, nebezpečí netrvalo a bránící se osoba přesto pokračovala v obraně, která již v této době nebyla obranou ale vlastně útokem. Pokud se tedy jedná o nutnou obranu dle trestního zákoníku §29, jedná se o nutnou obranu.

Jelikož se tady v tomto §29 trestního zákoníku velmi často chybuje a tento paragraf trestního zákoníku bývá velmi často i neúmyslně překračován, vysvětlíme si zde pojmy a trochu si tento paragraf rozebereme.
Zásadním pojmem v téhle problematice je „útok“ za útok se považuje takové jednání, které ohrožuje někoho na zdraví, nebo na majetku.

Dále „trvající útok“ což je stejné jednání, které ohrožuje zdraví a majetek, jen je důležité, proti čemu je takový trvající útok veden. Je tady rozdíl, pokud je útok veden na zdraví osoby a trvá, tak se můžeme stále bránit nutnou obranou, pokud ale útočník odchází, nebo utíká, tak už se bránit nesmíme. Stačí ale, aby útočník odnášel nějaký náš majetek, nebo ho poškozoval a je to považováno za trvající útok na tento majetek. V takovém případě se můžeme bránit, tedy bránit náš majetek.

Přímo hrozící útok, toto slovní spojení znamená, že pokud útok očividně hrozí, může se s nutnou obranou začít ještě dříve, než samotný útok začne. Za přímo hrozící útok je například považováno najíždění na osobu vozidlem. Tady je jasné, že nemůžeme čekat, než nás někdo úmyslně přejede, tak se bráníme adekvátně útoku ještě před tím, než nás útočník zasáhne vozidlem.

Čin jinak trestný je vysvětlováno to, že jednání, které je v tomto případě považováno, jako nutná obrana by bylo v jiném případě považováno za trestný čin, tedy klasifikace, ublížení na zdraví, nebo zabití, ale v případě nutné obrany je toto neplatné. V případě, že vás někdo přímo ohrozí na životě například střelnou zbraní a bude po vás očividně střílet a vy ho zasáhnete a usmrtíte, je toto jednání považováno za nutnou obranu. Velmi ožehavým tématem v tomto paragrafu 29 trestního zákoníku je slovní spojení „přiměřenost obrany“ tady je důležité, aby nutná obrana byla přiměřená útoku. Jako příklad uvedu skutečnou událost, kdy v zastavárně byl prodavač napaden a útočník prchal s kořistí, nato prodavač zareagoval tak, že vyběhl se střelnou zbraní před obchod a prchajícího útočníka z cca 20m střelil do zad a usmrtil. Nebo situace, kdy nerudný chodec začne kopat do vašeho vozidla, jelikož jste na poslední chvíli zabrzdili před přechodem pro chodce a vy do něj následně narazíte autem, abyste zamezil dalším kopancům, tady sice v obou případech útok na váš majetek trval, ale obrana byla nepřiměřená útoku.

Vaše nutná obrana může být použita také v případech, kdy je ohrožena jiná osoba na zdraví, pak můžete také přiměřeně zasáhnout. Je nutné, abyste byli opravdu napadeni, nesmí se jednat na útok na vás, který jste vyprovokoval svým jednáním vůči jiné osobě. Za nepřiměřenou obranu není posuzována silnější nutná obrana, která je přiměřená akci útočníka. Je logické, že pokud hodláme odvrátit útok, musí být obrana silnější nežli útok samotný, jinak ho těžko odvrátíme. Stále tady platí, že se musí jednat o byť silnější obranu, ale přiměřenou obranu. Pokud máte při obraně navrch a převzali jste aktivitu, neznamená to, že jste se stali vy útočníkem, jen je pak zjevné, že máte situaci pod kontrolou a o to tady jde. Toto se týká zejména nutné obrany, která byla zahájena před zahájením akce útočníka, která by zjevně měla ohrozit vaše zdraví, nebo váš majetek.

Druhou částí této problematiky je § 28 trestního zákoníku a to „Krajní nouze“.
Pokud se jedná o krajní nouzi, kdy je to obdobné s posuzováním, čin jinak trestný, kterým odvracíme nebezpečí, které trvá a ohrožuje náš život, nebo majetek. Krajní nouze nenastává, pokud bylo možné zde popsaná nebezpečí odvrátit jiným jednáním. Za krajní nouzi není považován ani dopad vaší obrany, pokud způsobil stejný následek útočníkovy, ba snad ještě horší, nežli hrozil vám. Jako krajní nouze také není považované jednání bránícího se, pokud útočník byl nucen snášet vaše jednání a bylo stejného charakteru, jako hrozící útok. Toto jsou aspekty, které jasně ukazují, že se zde nebráníte proti útoku, ale proti hrozícímu se nebezpečí.

Krajní nouze tedy určuje, jakým způsobem se smíte chovat vůči nebezpečí, tedy situaci, kdy ještě nenastal žádný útok na vás, nebo majetek. Je tady rozdíl, který vlastně určuje to, že při krajní nouzi můžete na rozdíl od nutné obrany způsobit škodu nejen útočníkovi, ale i na majetku někoho jiného. Jako jasný příklad je jednání v krajní nouzi tehdy, pokud zachraňujeme život a při tom poškodíme majetek někoho jiného a situace nešla jinak řešit, pak se jedná o krajní nouzi podle trestního zákoníku § 28.

Klasickým příkladem je dítě v uzavřeném a zamčeném vozidle, v parném létě a nedá se jinak pomoci nežli rozbít okno vozidla, pak se jedná o škodu způsobenou v krajní nouzi, majitel nebyl na blízku, nedal se nijak kontaktovat a zachraňoval se lidský život.

Pokud tedy závěrem můžeme shrnout paragrafy § 28 Krajní nouze a §29 nutná obrana, tak je třeba si pamatovat tyto základní pravidla, vaše obrana musí být přiměřená a opravdu nutná, útok musí trvat, pak se můžeme bránit, vaše obrana pokud použijeme nějaké technické prostředky, musí být bezpečná vůči okolí. Z hlediska krajní nouze je třeba si v dané situaci uvědomit, zda nešlo nebezpečí odvrátit bez násilí a poškozování majetku druhých a třetích osob. Pokud tyto aspekty na místě dokážeme vyloučit, pak se jedná o krajní nouzi.

Příspěvek byl publikován v rubrice právo se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.